o nás

Literátské bratrstvo u kůru sv. Václava v Netolicích

o nás

Literátské bratrstvo u kůru sv. Václava v Netolicích jsme původně založili z potřeby spravovat restaurované varhany ve filiálním kostele sv. Václava v Netolicích. V létě r. 2008 jsme se sešli my, netoličtí měšťané, kteří jsme cítili závazek v tomto smyslu, a domluvili se na vytvoření občanského sdružení – neziskové organizace s cílem pokusit se zavést pravidelnou hudebně kulturní činnost v rámci možností. Jako vzor nám posloužily ideály, které pro české země jsou vysoce specifické – dědictví literátských bratrstev minulosti. Neuvěřitelně rozsáhlé působení těchto spolků (po řadu staletí byly ve většině lokalit důležitým, ba stěžejním, hybatelem nejen hudebního, ale kulturního i společenského života. Činnost literátských bratrstev tak mnoho zasahovala do mnoha oblastí tvorby, správy a rozvoje kultury naší historie, že neušla pozornosti „osvíceného“ panovníka , který (podobně jako v případě řeholí) vyhodnotil jejich působení jako společensky natolik nebezpečné, že je mocenskými kroky zrušil. Obnovujeme staré ideály našich předků, jejich odkaz chápeme jako dědictví, které vyžaduje správu, vždyť hudební umění – není-li spravováno (roz. provozováno) – zaniká.

V současné době, kdy se se zvedá mohutná vlna o restaurování – obrození rozsáhlé církevní kulturní (zejména hudební) tradice, je odkaz literátských bratrstev minulosti znovu aktuální. Naši předkové se potýkali totiž s podobnými problémy (vztahy s církví, rozdílné představy o posvátnosti hudby v liturgii, vztahy mezi sebou navzájem i problémy správy majetku, financí atd.). Laická aktivita podle tohoto vzoru by mohla být jedním z receptů, jak pokračovat v naznačeném dialogu a správě obrovského odkazu, který křesťanská tradice předává.

V publikaci Karla Konráda „Dějiny posvátného zpěvu staročeského …do zrušení literátských bratrstev (je možno si bezplatně stáhnout na Karel Konrád: Dějiny posvátného zpěvu staročeského – XV. věk a dějiny literátských bratrstev (vyd. 1893) nás, pro svůj ideál mezigeneračního společenství velmi oslovil popis obrazu, uchovaného v archivu LB prachatického, totiž: Na liter. kůru v děkanském chrámu prachatickém chová se podnes velký obraz takový, jehož původ lze hledati daleko v XVI. věku. Spatřujeme na něm vnitřek děk. chrámu, před hlavním oltářem stojí před 5 pulpity sbor literátský od nejmladších pacholat až do šedivých a bradatých kmetů, kteří v tmavých pláštích s bílými límci se tu vyobrazují, ani právě zpívají z pěti vyložených kancionálů. Jest na těch živých tvářích a ústech viděti, že z celé duše jsou oddáni poctě Boží. (K.K. str. 171).

K požehnané práci lidské je jistě nezbytné přistupovat s čistým a upřímným srdcem. To nutná, nikoliv však postačující podmínka. Neumím-li předat svou upřímnost a víru lidsky srozumitelnými prostředky, zákonitě škodím. Kolik liturgických varhaníků dnes hraje místo zručnýma rukama a vzdělanou hlavou pouhým „čistým srdcem“ a považuje to za správné.

Literátský (rozuměj hudebně gramotný – tj. ten, kdo hudebním „literám“ rozumí) liturgický hudebník (varhaník, zpěvák) by měl být především „služebníkem“ liturgické hudby, měl by být zprostředkovatelem posvátnosti (tj. měl by zamýšlet nad vztahem Boha a společenství) a umožnit v hudebním čase „nahlédnout nepatrný odlesk Boží slávy“. K tomu je třeba obětavého permanentního udržování, ba neustálého zvyšování hudební řemeslné zručnosti.

„Ještě se nenarodil člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“

Aby každý literát našel ve společenství svůj „šálek kávy“, dělila se literátská bratrstva od nepaměti na „zájmové skupiny“ – kůry, které sami literáti minulosti přirovnávali ke kůrům andělským. Tak byla v katolickém duchu naplňována „jednota v rozmanitosti“. Neměl by být větší problém použít „vysokou“ liturgickou hudbu figurální, latinský chorál, duchovní píseň i generačně vázaný „sacropop“; vždy však v liturgických souvislostech své kategorie.

Každý kůr má svého správce (kantora), celé bratrstvo pak společného správce (rektora).

Kůry (společenství) obnoveného LB v Netolicích

Správní a organizační kůr

je nutnou službou vyplývající ze správy (ve vztahu k povinnostem ze statutu neziskové organizace – řešení grantů, financí, projektů, honorářů, účetní správy apod.) a organizace (vnitřního dobrovolně přijatého závazku společenství, účasti na bohoslužbách, zadávání sloužení mše sv. za zemřelé členy bratrstva, zajišťování servisu varhan, nástrojů, ošetřování půlpitů, židlí apod.)

Hlavní „figurální“ kůr

je základem veškeré činnosti. Sdružuje všechny členy sboru i orchestru.

Kantor Jiří Churáček.

Latinský „chorální“ kůr

je připravovanou linií pro službu mše sv. tzv. tridentské.

Kantor Mikoláš Troup.

Dětský „kytarový“ kůr

je tvořen dětskou křesťanskou hudební skupinou „Župani“.

Kantor Alžběta Churáčková.

Koncertní kůr

je tvořen především studenty, kteří vytváří stálé hudební společenství (sbor a orchestr) pod názvem Servi musicae sacrae.

Kantor Miroslav Kůzl.